První terapie bývá strašák…
“Vůbec nevím, co budu říkat.”
“Nemám jasný problém, jen cítím, že potřebuju pomoct.”
“To se mám svěřovat úplně cizímu člověku?”
“Nejsem typ na mluvení, neumím o sobě vyprávět…”
Připomíná vám to něco?
Já jsem se před svou první terapií nesmírně bála. Je to už skoro 20 let, ale pamatuju si to dodnes. Odsouvala jsem návštěvu terapeuta, na kterého jsem dostala kontakt od kamarádky, celý jeden rok.
Protože jsem se bála.
Protože jsem nevěděla, do čeho jdu.
Protože jsem měla pocit, že to není tak zlé.
Protože jsem si myslela, že to zvládnu sama…
Teď už sice vím, že vše má svůj důvod a čas, nicméně jsem si mohla ušetřit rok života s trápením…
Výše zmíněné věty jsou reálné myšlenky lidí, kteří cítí, že by se jim hodila psychoterapeutická podpora, ale obávají se, neb nevědí, co je čeká.
A co je pro nás neznámé, vyhodnotí náš mozek jako ne zcela bezpečné a tudíž to odsouváme, racionálně si různými argumenty terapii rozmýšlíme a buďto se nikdy neobjednáme nebo ano, ale až v momentě, kdy je nám tak zle, že už nemáme na vybranou. Což je velká škoda.
Jak první terapeutické sezení probíhá?
Na prvním setkání zjišťuji, co příchozího trápí a co ho na konzultaci přivádí.
Není nutné mít konkrétní téma či konkrétní zakázku. Je fajn, když ji klient má, když ví, s čím do terapie přichází, s čím potřebuje pomoct a v čem podpořit a nasměrovat, ale není to nezbytné. Stačí pocit, myšlenky nebo tělesné příznaky, že je někde v životě cosi špatně, aniž by bylo třeba mít připraveno víc. Mnohdy totiž ani přesně nevíme, co je to, co nás trápí. A někdy to víme velmi dobře.
Pro někoho bývá těžké cizímu člověku (terapeutovi) popsat, co se děje a s čím vlastně potřebuje pomoci. Citlivě se proto doptávám a hovor postupně směřuji k tomu důležitému pro vzájemné pochopení, porozumění a ujasnění očekávání.
A jak dál?
Pro další spolupráci se klient rozhoduje až po tomto prvním setkání – terapeut totiž musí klientovi takzvaně „sednout“. Pokud se klient rozhodne pro pokračování, doporučuji pravidelná setkávání 1x za týden či 1x za 14 dní (větší časové rozestupy nedoporučuji). Délka terapie je velmi individuální. Z vlastní zkušenosti však doporučuji dlouhodobou psychoterapeutickou podporu, protože pro trvalé pozitivní změny v životě je tato dlouhodobá pravidelnost velmi účinná a mnoha výzkumy prokázaná.
Online nebo osobně?
Preferuji osobní setkání. Takže, je-li to jen trošičku možné, je dobré a velmi důležité sejít se osobně.
Pokud jste však zdaleka a není možné přijet osobně a ani nemáte v místě bydliště možnost najít vhodnou terapii, je v pořádku setkat/setkávat se i online (vždy v domluvený čas zasílám odkaz na Google Meet). V tom případě ale důrazně doporučuji nerušený prostor, kdy vás nikdo nebude rušit ani slyšet a pokud by byl někdo v dosahu, je dobré mít sluchátka. Důvěrný a nerušený prostor je základním předpokladem k dobrému setkávání se sebou samým, byť skrze terapeuta.
Hluboce si vážím každého, kdo se rozhodne přijít na terapii se snahou začít přetvářet svůj život. Jsem si totiž vědoma toho, že jde mnohdy o nelehké rozhodování. Nicméně věřím (a vidím to ve své terapeutické praxi na svých klientech), že cesta sebezkušenosti v terapii může být výjimečnou cestou k objevení sebe sama a ke zkvalitnění života.
