Psychické potíže jsou běžnou součástí našich životů a neměly by být vnímány jako osobní selhání.
Podobně jako fyzické nemoci, tak i ty psychické (depresivní a úzkostné poruchy, poruchy příjmu potravy, schizofrenie a bipolární poruchy, poruchy osobnosti aj.) mohou vznikat v důsledku mnoha (skutečně mnoha) různých faktorů. Důležité je, že často jde o kombinaci genetických dispozic a působení prostředí. Vznikají velmi často i v řádu let!
Jedním z hlavních důvodů, proč lidé berou psychické potíže jako osobní selhání, je společenské stigma spojené s duševním zdravím. Negativní pohled společnosti na duševní zdraví a nemoci (aneb staré známé „není normální, bere léky na hlavu...“ a nebo „chodí ke cvokařovi„, „máš to jen v hlavě“ apod.) přispívá k nepochopení a diskriminaci, což ale mnoha lidem velmi ztěžuje vyhledání odborné pomoci.
Mít psychické potíže není znakem osobního selhání (!).
Jde ale o ukazatel, že člověk (dítě, dospělý – kdokoliv…) potřebuje odbornou péči a podporu. Velkou podporou při překonávání psychické nemoci nebo zátěže může nabízet právě psychoterapie.
Rozpoznání a odstranění stigmat spojených s duševním zdravím je nezbytné pro vytvoření prostředí, kde každý může otevřeně hledat pomoc bez pocitu viny a studu.
Duševní zdraví je stejně důležité jako zdraví fyzické (kéž už bychom je přestali od sebe oddělovat…) a zaslouží si stejnou úroveň péče a porozumění.
